Pro koho je a bylo Sci-fi?

Tohle je původně má práce do školy, na téma: Literatura pro muže a literatura pro ženy. Vzal jsem si na paškál obecně sci-fi. Protože mi příjde zajímavé jak se jako žánr mění. Některé období vývoje jsem dříve vůbec neznal, ale změny o kterých jsem psal, si asi uvědomí všichni, kdo na sci-fi chodí rádi do kina.

Definice sci-fi a fantasy

Vědeckofantastická literatura je známý a populární literární žánr. Jeho definice ale není tak snadná, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože obsahuje mnoho subžánrů a motivů.

Například definice z české knihy Světová Litaratura – Od realismu po modernu zní:
Vědeckofantastická literatura (science-fiction, sci-fi) je žánr, který se stal součástí krásné literatury. Využívá poznatků vědy a techniky k řešení očekávaných problémů budoucnosti člověka. Zkoumá lidské schopnosti v nových podmínkách a předvídá reakce na příští objevy a vynálezy, kosmické cesty, setkání s mimozemšťany, případně na možné katastrofy.

Nicméně i této definice je jasné, že hranice tohoto žánru nejsou vymezeny zcela přesně a že je v nich mnoho prostoru pro fantazii. Ta je klíčem pro vědeckofantastickou literaturu ale i pro žánr který ji nese přímo v názvu: Fantasy.

Vztah sci-fi a fantasy hezky shrnuje definice Rona Sterlinga: “Fantasy is the impossible made probable. Science fiction is the improbable made possible.” (Ve fantasy je nemožné učiněno pravděpodobným a v sci-fi je nepravděpodobné učiněno možným.)

Fantasy bývá definováno přítomností magie a nebo jiných “nadpřirozených jevů”, které jsou nemožné.

Běžné je ovšem prolínání sci-fi a fantasy. Demonstruje to jeden ze z bodů Clarkova zákona: Any sufficiently advanced technology is indistinguishable from magic. (Jakákoliv dostatečně pokročilá technologie je k nerozeznání od magie.)

Vznik sci-fi a fantasy

Na otázku, kdo byl prvním autorem sci-fi se jako odpověď nabízí jméno Jules Verne. Není tomu ale tak, za první sci-fi je považováno dílo Frankenstein čili Moderní Prométheus vydaný poprvé již v roce 1818 a jehož autorem je kupodivu žena, a to Mary W. Shelley.

Sci-fi je tedy s námi již od první poloviny 19. století. Výrazným jevem ve sci-fi bývá silný vědecký nebo utopický základ. To se hojně objevilo již v díle dříve zmíněného Julese Verna a převážně v románech cyklu Podivuhodné cesty (1863–1919).

Podiv nad tím, že autorem prvního sci-fi je žena může být pro někoho pobuřující, ale pokud se podíváme na žebříčky nejslavnějších sci-fi, mnoho žen v nich nenajdeme. Například sci-fi spisovatelka Nicola Griffith si dala práci spočítat ženy v nezávislém žebříčku nejlepších sci-fi sestaveném čtenáři denníku The Guardian v roce 2011. Mezi 500 autory napočítala pouze 18 žen. “I scanned the Guardian comments – yes, all of them – and counted only 18 women’s names. Eighteen. Out of more than 500. The ratio of women to men is 1:24. About 4%.” K tomu je navíc podle mého dobré dodat, že mnoho ze zmíněných knih spadá právě spíše do fantasy. Omezením žebříčků podle data vydání o pár let dříve by to jistě bylo ještě méně, protože módní trendy se nevyhýbají ani sci-fi a fantasy.

Vznik fantasy bývá datován až k Eposu o Gilgaméšovi. Opravdový rozmach moderní fantasy a vstup mezi “mainstream” přišel s romány J.R.R. Tolkiena Hobit(1937) a Pán Prstenů v padesátých letech. Toto časové období je mimořádné i pro sci-fi.

## Zlatý věk sci-fi – muži mužům

Mnoho zásadních a často citovaných děl sci-fi vzniklo v období mezi lety 1938 a 1946 . Toto období bývá označováno jako Zlatý věk sci-fi.

Mezi nejznámější autory Zlatého věku sci-fi patří: Isaac Asimov, Arthur C.Clarke, Robert A. Henlein, Clifford D. Simak a mnoho dalších. Na Wikipedii je k heslu “Zlatý věk sci-fi” zmíněno třicet čtyři autorů . Všichni mají něco společného. Pohlaví. Všech 34 autorů jsou muži. I přesto, že v roce 1948 bylo 10-15% spisovatelů spadajících do žánru sci-fi ženského pohlaví.

Společné rysy má totiž jejich dílo. Historik Adam Roberts to popsal takto: “The phrase Golden Age valorises a particular sort of writing: ‘Hard SF’, linear narratives, heroes solving problems or countering threats in a space-opera or technological-adventure idiom.” (Pojmenování Zlatý věk oceňuje specifický typ psaní: ‘Hard SF’, lineární příběh, hrdinové řešící problémy a nebo čelící hrozbám v hvězdných operách a technologicky dobrodružných idiomech.) Jednalo se o období, ve kterém probíhal v lidské historii nevídaný technický rozmach a právě s tím tato díla korelovala.

Hard Science Fiction je běžně považován za subžánr sci-fi který je orientovaný na muže, je to díky výraznému důrazu na vědeckou přesnost a technické detaily. Mezi čtenáři Hard SF byl dokonce zavedený pojem “The Game”, kterým se označuje snaha čtenářů dokázat nepřesnost v autorově konstruktu.

Typickými příklady Hard SF mohou být například kniha Arthura C. Clarka - Setkání s Rámou, která popisuje přílet mimozemského plavidla do naší soustavy a věnuje se mimořádně do detailu jednotlivým technikáliím lodi a postupům posádky. Dobře to vystihuje například následující scéna: “Some women, Commander Norton had decided long ago, should not be allowed aboard ship; weightlessness did things to their breasts that were too damn distracting. It was bad enough when they were motionless; but when they started to move, and sympathetic vibrations set in, it was more than any warm-blooded male should be asked to take. He was quite sure that at least one serious space accident had been caused by acute crew distraction, after the transit of a well-upholstered lady officer through the control cabin.”

Dalším zajímavým příkladem je dílo Solaris Stanislawa Lema. Hrdina knihy je na planetě osídlené oceánem, který projevuje zvláštní inteligencí. A zdánlivě neživý povrch planety dokáže otevřít hluboké lidské myšlenky a vytvářet kopie zemřelých. I přes emocionálně bohaté téma a silný důraz na psychologii postav je kniha velmi popisná v technických a fyzikálních detailech.

Solaris i Setkání s Rámou byly vydány v 70. letech, tedy až po Zlatém věku.

Nová vlna – boj pohlaví

V období 60 a 70 let se ve sci-fi prosazovalo hnutí Nová vlna. Charakteristickým rysem byla touha experimentovat, a to jak formou, tak obsahem. Mnoho zástupců hnutí také směřovalo k “Soft SF” tedy protikladu “Hard SF”, a to znamená méně vědecky a technicky orientovaným příběhům.

V rámci Nové vlny se také začínají více prosazovat ženské sci-fi spisovatelky jako například Ursula K. Le Guin. V kontextu sci-fi se přímo nabízely zpracování dystopie se společnostmi se zesílenou rolí pohlaví a nebo utopie založených na bezpohlavní společnosti. Právě takový svět představila Le Guinová v díle The left hand of darkness. Kde lidstvo docestuje na planetu Winter, která je obývána ambisexuální populací, jejichž jedinci získávají pohlaví pouze jednou měsíčně v závislosti na své volbě. Toto dílo je považováno za jeden ze zásadních textů feministické sci-fi literatury. Plně to také vystihuje text z Encyklopedie sci-fi a Fantasy: Science fiction and fantasy serve as important vehicles for feminist thought, particularly as bridges between theory and practice. No other genres so actively invite representations of the ultimate goals of feminism: worlds free of sexism, worlds in which women’s contributions (to science) are recognized and valued, worlds that explore the diversity of women’s desire and sexuality, and worlds that move beyond gender.

Le Guinová se proslavila také v moderní fantasy, a to sérií Zeměmoří.

Současná sci-fi a fantasy - novodobé romance

Jak je vidno, trendy ve sci-fi a fantasy literatuře věrně odráží aktuální situaci ve společnosti. Není tedy nijak překvapivé, že v době, kdy se do čela technologických firem poměrně běžně dostávají ženy (Marissa Mayer v Yahoo, Taťána Le Moigne v českém Googlu), přibývá i autorek dříve výhradně mužských žánrů, které vytvářejí řadu subžánrů.

Zřejmě největší boom způsobila autorka J. K. Rowlingová se svou sérii o mladém čaroději Harry Potterovi. Kde prolíná, ne zcela originálně, zato velmi chytlavě, fantasy a young-adult fiction (literatura pro mládež).

Na to velmi úspěšně navazují autorky více romanticky zaměřené. Z těch nejznámějších jde o Stephanie Mayerovou se svou sérií o lásce mezi upírem a obyčejnou dívkou (Twillight).

Společnost si ale začíná žádat hrdinky aktivní a emancipované, trochu komplikovanější. Katniss Everdeenová ze série Hunger Games od autorky Suzanne Collins tuto představu zcela splňuje. Mimochodem, tohoto trendu si lze všimnout i u nově vznikajících pohádek od Walta Disneyho.

O mladých mužských autorech, kteří by nějak výrazně posouvali hranice žánru, v této době tolik slyšet není. Filmové plátno otvírá fantastice cestu k širší veřejnosti V České republice je stále poměrně rozsáhlá čtenářská základna. To ale nic nemění na tom, že mnohem více času lidé tráví sledováním televize (filmů) než čtením. S rozšiřujícími se možnostmi filmového průmyslu se také uvolňují ruce tvůrcům ke zpracování epických veděcko-fantastických příběhů, které by dříve byly nemyslitelné. A právě u filmů s náklady v desítkách až stovkách milionů dolarů, by byla orientace pouze na jedno pohlaví výraznou nevýhodou. Proto i filmy s předlohou vybranou ze subžánru “Hard SF” mohou být pro filmové plátno zpracovány tak, aby byly stravitelnější a přitažlivější pro ženy.

Tento trend je možné sledovat například na zpracování již zmíněného Solarisu z roku 2002. Fyzikalní podtext inteligentního oceánu byl omezen na minimum a verze se zaměřila na psychologickou, respektive vztahovou linii zasazenou do výjimečného prostředí. Volba George Clooneyho do hlavní role zřejmě také nebyla náhoda.

Pro koho je dnešní sci-fi?

Současná podoba sci-fi je již velmi vzdálená motivy i formou dílům ze zlatého období, které byly psány muži pro muže. Otázkou ale zůstane zdali bude žánr sci-fi v blízké budoucnosti stale literaturou i pro muže?